Stromy a vítr aneb Něco o linksovém charakteru Vinoře

22.3.2024

Vinořský golfový areál si získal už mnoho příznivců. Hráči oceňují jeho údržbu a také promyšlené řešení jamek, jejich design. Vinoř otevřená na jaře loňského roku je velmi kvalitní sportovní hřiště, které je však díky rozumné délce (5 629 m ze žlutých odpališť) a vysekanému roughu vstřícné i k rekreačním hráčům. Někteří však zmiňují, že by mu prospělo více stromů. Estetická stránka areálu by tím posílila.

Vinořské hřiště bylo od počátku koncipované jako linksové. Jako „links“ jsou označována ta hřiště nacházející se především ve Skotsku a Irsku, která leží na pásech půdy u moře. Roste zde pouze tráva, místa se nedají zemědělsky obdělávat kvůli písčitému podloží, zvlněnému profilu a výraznému prosolení. Nerostou zde žádné stromy, pouze menší keře či jejich shluky.

Vinořské hřiště bylo britským architektem Jonathanem Gauntem koncipováno právě takto. Vlnící se fairwaye i kopečky podél jednotlivých jamek evokují klasická skotská hřiště. Důležitým prvkem jsou i waste areas, oblasti se silným pískovým podkladem a volně rostoucími travami.

Vysazovat v tomto prostoru větší počet stromů by znamenalo ubrat hřišti jeho typický charakter. Mnoho stromů jsou naopak charakteristickým prvkem jiného typu golfových hřišť, tzv. parkových. Ta ovšem vznikají na jiných místech, v jiném typu krajiny, než je ta vinořská.

Významnou složkou hry na linksových hřištích je i vítr; od moře vždy vane často a někdy i prudce. Vítr hraje svoji roli i na Vinoři. Zdejší pláň je položena ve výšce 250-260 metrů nad mořem, s nejvyšším bodem 267 metrů uprostřed areálu. Celý prostor Kbel a Vinoře byl vždy otevřen silnějšímu větrnému proudění. I proto bylo ve Kbelích založeno již na podzim 1918 první letiště v nové československé republice, neboť zde byly dobré podmínky: protivítr pomáhal letadlům snáze se vznést.

Kbelská letištní dráha je orientována ve směru západ-východ, protože v oblasti Prahy, ale i celých Čech, vane vítr především západovýchodním směrem. Nejčastěji fouká ze západu, dále od jihozápadu a severozápadu. Vítr vanoucí tímto směrem pociťují i golfisté při hře na vinořských jamkách. Architekt Gaunt přitom jamky osmnáctijamkového hřiště koncipoval právě s ohledem na větrné podmínky.

Jamky jsou vedeny v odlišných směrech z hlediska orientace, což činí hru pestrou. Některé směřují od východu na západ, na nich hráč většinou hraje proti větru (jamky č. 1, 2, 5, 6, 12 a 17). Naopak na jamkách číslo 3, 7, 9 a 18 hraje hráč často po větru. Jasně je to znát na jamce číslo 9, kde po dobrém drivu a s podporou větru hráč snadno překoná nebezpečné bunkery a míč někdy dobíhá až k vodě levé straně. Další jamky míří naopak kolmo k převažujícím větrům, jdou z jihu na sever (č. 8, 11, 14, 16) nebo ze severu na jih (č. 10, 13, 15).

Jak zásadním prvkem vítr být může, to si hráč uvědomí i na jamkách, kde vítr nevane. To je případ jamky číslo 16, částečně i jamek číslo 14 a 15, kterou jsou před západním prouděním chráněny lesoparkem na okraji Kbel. Zatímco jinde hráč na vlastním těle cítí v chladném počasí sílu větru a je mu větší zima, tady je částečně schován.

Dodejme, že tzv. pocitová teplota je zásadním prvkem pro to, jak se má hráč na golf obléci. Pokud bude na teploměru 15° nad nulou, ale bude vát ostrý severozápadní chladný vítr a bude zamračeno, rázem se ocitnete jako při teplotě 8° či ještě nižší. A naopak, při bezvětří a slunečnu vám i 8° bude připadat jako jarní počasí.

Myslete na správné a vhodné oblečení, pokud na Vinoř jdete hrát. Počítejte s větrem a užijte si krásných výhledů – se stromy byste o ně přišli. A užijte si pravou linksovou atmosféru uprostřed Čech, v Praze.

Zpět na přehled